Poicephalus   web o chovu afrických papoušků dlouhokřídlých jako domácích mazlíčků

Když se řekne puberta, spousta z nás si přestaví dítě ve věku 12-14let, které odmlouvá, je protivné, neposlouchá, je drzé, někdy i agresivní… a spousta dalších negativních charakteristik. Co si ale představit pod pubertou u papouška? Dá se říci, že úplně totéž. Tento článek je sestaven z poznatků puberty u Papoušků senegalských, která je považována za nejtěžší a nejbouřlivější.

Puberta vždy znamená určitou změnu v chování a jednání. Změna nastává kolem 7.-9.měsíce papouška a trvá v průměru asi 2-4měsíce. Papoušek se ze dne na den změní. Majitelé často panikaří, protože netuší, oč jde. Přitom bych toto téma považovala za velice důležité k prostudování ještě před samotnou koupí papouška! Papoušek bude k nepoznání. Budete mít pocit, že vás nenávidí a mstí se vám. Dobře si rozmyslete, zda toto období vydržíte, protože následující projevy budou nesnesitelné již při vašem probuzení, při odchodu do práce, po návratu domů, když budete maximálně unaveni, pokud vám nebude dobře… těžko se tyto měsíce snášejí, aniž byste neztratili náklonnost papouška a někdy svůj zdravý rozum. Puberta buď  vzájemný vztah „papoušek-majitel“ utuží, nebo rozdělí.

Projevy

Udávané projevy jsou bez ohledu na to, zda je papoušek ručně dokrmený, nebo není. Platí to tedy pro všechny. Projevy jsou v individuálních intenzitách, záleží na jedinci a jeho dispozicích „k divokosti“, na volnosti jeho výchovy, do této doby důslednosti majitelů, aj.

• Pokud má naučený režim, přestane ho dodržovat, začne ho spíše sabotovat.
• Nebude se chtít vracet do klece, nebudete ho moci někdy ani chytnout, aniž by se u toho neobjevily silné kousance (i do krve).
• Jeho hlasový projev bude až nesnesitelný, křik bude vysoký, občas velice dlouhý a nepřetržitý. Tóny budou vyluzovány ve výškách, kdy člověku začíná trošku píchat v uších.
• Papoušek vás začne napadat a kousat do krve. Z ničeho nic na vás přiletí zezadu, kousne vás do krku až do krve, jindy přiletí na rameno a prokousne vám ucho nebo kůži na krku. Někteří udávají také zatáhnutí za náušnici a protržené ušní dírky, prokousnutí a roztržení rtu, apod.
• Papoušek bude divoký, začne devastovat své hračky i zařízení bytu, včetně vás a vašeho oblečení, které zrovna na sobě máte.
• Nekontrolovatelně létá po bytě, škube sebou, seká zobákem. Někteří tyto zběsilé a nečekané pohyby komentují jako „bojování s neviditelným démonem“ – papoušek šermuje zobákem kolem sebe, aniž by v jeho blízkosti někdo nebo něco bylo.
• Může se stát, že svou oblíbenou osobu odmítá, kouše ji a naopak zkouší získat pozornost někoho dalšího v rodině.
• Po náhlém záchvatu křiku a agresivity se opět změní v mazlíčka, který chce podrbat a hrát si, to však může trvat třeba jen pár minut a zase vás může napadnout naprosto bez varování.
• V kleci papoušek poskakuje z bidla na bidlo, ničí zařízení klece, bouchá zobákem do mříží, vyhazuje veškeré krmení, křičí, apod., jeví se jako šílený. Stav může trvat i hodinu.

Dále je dobré upozornit, že pokud k papouškovi v pubertě zvolíte negativní přístup, zafixuje si ho do života a je docela možné, že veškeré naučené dovednosti a znalosti pominou. Jsou tedy určité zásady, jak se v pubertě k papouškovi chovat:

Zásady

• Nekřičet – Papoušek křičí a devastuje věci, snažte se vše řešit s klidem a důsledností. Jestliže na papouška zakřičíte, bude křičet on na vás a zafixuje si toto chování, kdy na jeho křik a výtržnosti reagujete silnými emocemi, příp. to může brát jako legraci. (Představte si, že se z puberty dostane a jediné, co si na dalších 20let zafixuje bude silný křik, po kterém bude čekat opět vaši reakci a pozornost.)
• Neuhodit – Nikdy nesmíte papouška uhodit, ať je jakkoliv agresivní. Opět buďte důslední, po každém napadení nebo neplechách papouška vezměte, zavřete do klece a v daný den už nepouštějte z klece, ať prosí sebevíc. (Pokud papouška uhodíte nebo mu jinak v afektu ublížíte, opět dojde k zapamatování a papouškovu důvěru tak můžete nadobro do budoucna ztratit; příp. se vás může bát a žádné důvěrnosti vám již nedovolí.)
• Povel „ne!“ – Pokud vás papoušek kousne, nesmíte na to reagovat! Zatněte zuby a papouška odneste do klece s důrazným „Ne!“ nebo „Nesmíš!“. Pokud cuknete nebo reagujete výkřikem, papoušek to bere jako zábavu, bude pokračovat a přitvrzovat.
• Nechejte ho - Když má papoušek kousací a agresivní náladu, nehrajte si s ním, nechejte ho být. Stejně s ní nic neuděláte, pokud si nedáváte pozor, budete pokousaní. Nesnažte se jeho momentální agresivitu rozptýlit a obrátit ve hru, nepodaří se vám to.
• Více hraček – Pořiďte papouškovi maximum hraček k devastaci, aby se vyřádil už v kleci a nevybíjel si veškerou agresi na vás. Dobré jsou taky větve na okus, které mohou ničit.
• Vhodné „tresty“ – za agresi a neplechy jsou např. rosení vodou, zavření do klece, ignorace papouška v kleci a nechání ho o samotě, aj.

Pokud se papouška začnete v těchto chvílích bát, je to to nejhorší, co můžete udělat. Váš strach vycítí, získá tak navrch a bude zkoušet vše, co si může dovolit. Papoušek z vašeho chování musí vycítit, že jste silná osobnost, kterou bude (a musí) respektovat a ne člověk, který se ho bojí. Nezapomínejte, že pokud vás papoušek zraní, třeba i opakovaně, není to většinou jeho vina. Každý, kdo má papouška, by měl být ve střehu, papouškovo chování předvídat a podle toho se zachovat.

Bc. Lenka Ďuríšková

Jak už bylo mnohokrát napsáno, před pořízením si jakéhokoli zvířete, je třeba o něm nasbírat co nejvíce informací. O to více, jedná-li se o inteligentního papouška. Toto je odstrašující případ špatné péče, ještě k tomu o předčasně odebrané mládě. Špatná strava a rozmazlování měli za následek agresivitu a sebepoškozování.

Papouška Jonáše přinesli zoufalí majitelé, protože už se nedokázali dívat, jak si ubližuje, trhá peří i kusy kůže a evidentně dost trpí. Pohled na něj byl hodně traumatizující, jedním slovem – Smrtonoš! Při lékařském vyšetření se zjistilo, že jeho problémy se škubáním nejsou jen pouhým zlozvykem, ale vše je podníceno špatným zdravotním stavem. Z biochemie krve bylo jasné, že má poškozená játra a rozhozený krevní obraz. Zvýšené hodnoty lipidů a vylořování většího množství žluče mu způsobovalo nepříjemné svědění kůže.

Celý článek Magdalény Žohové si můžete přečíst zde.

Lidé mají často zkreslené představy o náročnosti chovu papoušků a jejich potřebách. Stává se tak, že se noví majitelé diví, proč se jich papoušek bojí, proč je kouše, často křičí, nebo si dokonce vytrhává peří atd.
Problém bývá v drtivé většině na straně chovatele v jeho neinformovanosti či neznalosti potřeb svého svěřence (např. nutnost strávit s papouškem denně nějaký čas, nutnost pohybu, tzn. nechat papouška denně volně létat apod.), ale také může mít kořeny už v neuváženém výběru druhu i konkrétního kusu.

Je třeba mít na mysli, že je to inteligentní tvor, který si velmi dobře zapamatuje, kdo a jak s ním jedná. Není výjimkou, že se papoušek bojí třeba ruky nebo osob, které mu připomínají nehezkou zkušenost a tuto ztrátu důvěry se už nemusí podařit překonat. Při pořízení si papouška je tedy dobré znát alespoň částečně jeho minulost. Ujišťování prodavače v obchodě, že papoušek si na vás zvykne, přestane kousat apod., není dobrou zárukou.

Vůbec kupovat si v obchodě jakékoli zvíře snad kromě rybiček, křečků apod. bych nedoporučoval, zvláště pak ne takto inteligentní a citlivé tvory jakými jsou papoušci. Nejen proto, že v obchodech je vyšší riziko onemocnění.  Jak jsem psal už v článku o teraristice, moje zkušenosti se zverimexy jsou otřesné a to bylo myšleno už tehdy jen na obor teraristiky, ve kterém se trochu vyznám. I takto nenároční živočichové zde neměli dostatečné podmínky a péči (což se není čemu divit, když kolikrát prodávající ani neví, o jaký druh zvířete se jedná!).
Nechat papouška zavřeného v malé kleci, bez možnosti se proletět, po dobu, než si jej někdo koupí, je prostě týrání (a to není jen můj názor, stačí se začíst do literatury). Bohužel naše zákony na toto spíše psychické týrání nemyslí, byť inteligence papoušků je nepopiratelná. Jak vhodně poznamenal ve své knize Miloslav Josefovič: „Kdyby vědecký svět vyšším obratlovcům existenci určité úrovně vědomí přiznal, nastaly by patrně další problémy při ochraně zvířat i s chovem hospodářských zvířat.“

Jenomže to tito obchodníci kolikrát ani neví nebo je jim to jedno. Papoušek je pro ně především jen zboží, které nejčastěji koupí od chovatele či překupníka, mnohdy ještě ve věku nevhodném pro odstavení mláděte od matky. A všem těmhle pak zaplatíte za papouška s nejistou minulostí a zdravím, samozřejmě mnohem vyšší cenu, nezřídka kdy překračující dvojnásobek ceny, za kterou lze pořídit u chovatele.
Mezi těmi je procento takových nečestných obchodníků menší. Solidní chovatel, který nemá zájem jen vydělat, vám o papouškovi rád něco poví, ukáže vám třeba v jakých podmínkách je chován, jeho rodiče, krmení, na které je zvyklý aj.. Papouška vám nechá „osahat“, abyste viděli, je-li krotký, nemá-li nějaké trauma, ukáže vám jeho nohy – jsou jakýmsi indikátorem zdraví papouška apod. Kupní smlouva je samozřejmostí!

Další podstatnou věcí je jejich správná strava, která má obrovský vliv na zdraví papouška a tím tedy i jeho psychickou pohodu. Zde opět hraje velkou roli neinformovanost. Obecné povědomí o tom, že papoušci se živí jen „nějakými“ semeny a zrním je značně na vině špatného stravování a tedy i špatného zdraví a kratšího života našich opeřených přátel.
Nejen proto, že každý pocházejí z různých části světa, mají druh od druhu jiné nároky na stravování, které jim samozřejmě v domácím chovu značně upravujeme, ne-li měníme. Je třeba si tedy vyhledat správné informace.
Ale nejen to, mnohdy vidím a slýchávám, jak papoušky krmíme „lidskou“ stravou (z ní papouškům škodí vyšší podíl soli). Kdo se o papoušky nezajímá, zřejmě neví, že některé pro nás neškodné potraviny jsou pro papoušky jedovaté, jako např. čokoláda, avokádo, káva, čaj aj..

A to samozřejmě není všechno, problematika chovu papoušků je mnohem složitější téma, které jsem jen nakousl. Možná to někoho udiví, ale i světově uznávaná odbornice na chování papoušků Rosemary Low ve své knize píše: „Mít papouška, je mnohem náročnější, než mít kočku nebo psa.“ Papoušek je jako malé dítě, potřebuje váš čas, vaši péči, lásku a vše vám bezezbytku vrací svou přízní až oddaností.

V debatách o papoušcích mi moje přítelkyně napsala:
„…ale ta péče je fakt důležitá,
někdo řekne: ale známý ho má taky jen v kleci a nic víc nemusí…
Není nic horšího, jako to takhle „bezstarostně“ někde vidět a chtít totéž“
Shrnuto a podtrženo, před koupí papouška, je dobré nasbírat o něm co nejvíce informací. Ty základní můžete nalézt v knihách, některé z nich představuji v článku níže.

autor:  Standa Horák