Rod Poicephalus no comments
Původ
Tito papoušci pocházejí z různých částí afrických tropů, včetně Sub-saharské Afriky, od Senegalu na západě, Etiopie na východě až po Jihoafrickou republiku, přičemž se vždy jedná o oblasti s vysokou průměrnou roční teplotou. V místech jejich výskytu jsou i velmi výrazné výškové rozdíly, klimaticky a vegetačně rozmanité oblasti s celoročně téměř stejným množstvím denního světla. Většina druhů během času mění své teritorium v závislosti na okolních změnách, nejčastěji kvůli lidské činnosti a změně zdrojů potravy.
Popis
Papoušky rodu Poicephaus nebo chcete-li dlouhokřídlé označujeme jako středně velké papoušky, dorůstající velikosti v rozmezí 22 až 34 cm o váze okolo 100 až 400g. Stavbou těla jsou spíše podsadití s krátkým širokým (hranatým) ocasem, s poměrně velkou hlavou a velkým zobákem. Nápadné je holé oční okruží a ozobí.
Dominantní barvou jejich peří je zelená v různých odstínech a v kombinaci s jinými barvami (hnědá, šedá, žlutá, oranžová, červená aj.). Rozdíly ve zbarvení se jen málo liší podle pohlaví, znatelné jsou jen u Papouška červenobřichého a Papouška hnědého. Mláďata mají stejné zbarvení jako rodiče s jemnými rozdíly (matnější barva peří, někdy bez typických znaků daného druhu, např. oranžové korunky u P. konžského) a tmavou oční duhovku. Mívají i světleji zbarvený zobák.
- P. senegalský s P. kapským
Ve volné přírodě
Dlouhokřídlí jsou velmi sociální tvorové žijící ve skupinách či malých hejnech obvykle do cca 15 členů. V místech s dostatkem potravy je možné vidět 30ti-50ti členné hejno (u p. kapských jsou hlášeny až 80ti členné hejna). Pár spolu uzavírá svazek na celý život. Mláďata mohou vyvádět během celého roku. Doba páření (toku) je spjata s obdobím dešťů a tedy i hojnosti potravy. K hnízdění si vybírají nejraději přírodní dutiny stromů. Hnízda jako taková si nebudují. Snáší 2 až 4 vejce, po cca měsíci se líhnou mláďata, která opouštějí hnízdo mezi druhým a třetím měsícem života.
Jsou velmi zdatní letci, v potravně chudších měsících urazí při hledání potravy až 100km za den. Jejich strava se během roku mění podle ročních období. Živí se vším, co jim okolí nabídne. Hlavními složkami jejich potravy jsou semena a plody stromů, nejčastěji akácií, jehličnanů či baobabů. Pojídají i různé pupeny, květy, výhonky stromů, nepohrdnou ani hmyzem a larvami. V zemědělských oblastech se přiživují na ovocných plantážích a polích.
Jako domácí mazlíčci
Poicephalové se v péči člověka dobře socializují. Patří k méně hlučným, ovšem jejich hlučnost se odvíjí od výchovy a prostředí, také záleží na konkrétním jedinci. Většina z nich začne napodobovat zvuky ve svém okolí: zvonění telefonu, pronikavý zvuk budíku, pípání mikrovlnné trouby, domácí zvonek apod. Mohou se naučit „mluvit“, nejde však o mluvu ve smyslu konverzace, ale opět napodobování slov a jejich použití pro danou situaci. Jejich hlas může být více či méně srozumitelný. Slovník talentovanějších z nich může být i o stovce slov.
Jsou to aktivní ptáci, potřebují se stále něčím bavit. Pokud budou jediným ptákem v domácnosti, není to na škodu. Nepotřebují mít „kamaráda“, aby byli šťastní.
I když zůstane papoušek většinu dne doma sám, nemají tito papoušci tendenci k problémovému chování. Neznamená to však, že nepotřebují kontakt s majitelem. Mohou citově strádat, stát se agresivními a uzavřenými až se sklony k sebedestrukci, stejně jako ostatní druhy papoušků. Čas strávený s papouškem by měl mít pravidelný řád, záleží to ovšem na časových možnostech majitele.
Mláďata by měla být socializována v širším okruhu lidí a vystavena tak nové zkušenosti, aby se zabránilo pozdějšímu strachu z nových situací a případně upnutí se na jednu osobu. Dospělý papoušek je méně adaptabilním na neznámé prostředí.
V rodu Poicephalus není konkrétní jeden druh, který lze považovat za vhodnějšího než ty ostatní. Je to opravdu věc osobního výběru, přání a lásky. Dlouhokřídlí jsou ideální pro ty, kteří obdivují inteligenci a hravost papoušků.
Vlastnit jakékoliv zvíře je spojeno se zodpovědností za jeho spokojený život. Mít jako společníka papouška je jistě krásné a člověku toto pevné přátelství může hodně dát, ale nic není hned a zadarmo. Soužití s papouškem a jeho výchova si žádá kompromisy, osobní ústupky, nějaké to klovnutí a především čas, proto je třeba trpělivost, odhodlání a vůle.
Taxonomie:
Třída: Ptáci
Řád: Psittaciformes
Čeleď: Psittacidae
Podčeleď: Psittacinae
Rod: Poicephalus
(Česky: dlouhokřídlí; Anglicky: Short-tailed Parrots; Německy: Langflügelpapageien)
Dělení rodu:
Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus)
Papoušek žlutotemenný (Poicephalus meyeri)
Papoušek konžský (Poicephalus gulielmi)
Papoušek hnědohlavý (Poicephalus cryptoxanthus)
Papoušek červenobřichý (Poicephalus rufiventris)
Papoušek kapský (Poicephalus robustus)
Papoušek niamský (Poicephalus crassus)
Papoušek hnědý (Poicephalus rüppellii)
Papoušek žlutočelý (Poicephalus flavifrons)
Papoušek šedohlavý/hnědokrký (Poicephalus fuscicollis)
*
Další informace naleznete na http://papousci.sweb.cz/dlouhokridly.htm
